Také můžete navštívit můj druhý blog


Únor 2017

2. drabble na prání: Hádka o kuchyň

18. února 2017 v 20:45 | Raja Luthriela |  Drabble
Tak, a je to. Vera si ode mě objednala drabble na přání a musím přiznat, že jsem hodne dlouho váhala, co napsat, aby to odpovídalo zadání. Také jsem si musela nastudovat, kdo že to ten Darth Vader vlastně je. Akorát mi no nepřijde moc komediální. Já nevím, jak vy, ale já se nesměju.

Název: Hádka o kuchyň
Počet: slov: 300
Slova: Řiťolezec, 48, být na střeše, měsíční obinadlo
Postavy: Solnička, Postavička Darh Vadera, Mamut.
Žánr: Tripple drabble, veselé

Po tom výbuchu atomovky už nic nebylo jako dřív. Solnička se vždycky těšila, jak přijde nějaký člověk a posolí s ní jídlo. Ale co teď? Už jí ta samota pomalu začínala lézt na mozek. Zrovna měla záchvat zuřivosti, při němž srážela ze stolu všech čtyřicet osm vidliček, které při pádu na zem hlasitě volaly o pomoc, když se ozval ode dveří hluboký hlas: "Jsem Darth Vader, temný pán ze Sithu a přišel jsem si podmanit tuto kuchyni."
Solnička se podívala po směru zvuku a spatřila asi dvacet centimetrů vysokou hračku, která se probouranou dírou ve zdi na opravdovém živém velkém mamutovi pomalu blížila k ní a pak vyskočila na k ní.
"Co tu chceš, sakra? To je moje kuchyň, a zbavím se každého, kdo usiluje o mou vládu!" řvala Solnička a chtěla ho shodit také. Trochu se však přepočítala, protože Darth Vader jen mávnul rukou a ona se vznesla do vzduchu.
"Veškerý odpor je zbytečný, maličká. Já jsem neporazitelný."
"Ty? To skutečný Darth Vader je mocný a neporazitelný. Kdybys neměl s sebou toho mamuta, nejsi nic. Ve jménu Dáleků vyhladit, vyhladit, vyhladit!" ječela.
Mamut se jejího řevu lekl a dlouhým chobotem srazil poličku s talířky. Máchal s ním sem a tam. Dart Vader jen tak tak uskočil. Přitom nechal spadnout Solničku zpátky na stůl. Té ale při pádu napraskl bok.
Žalostně se rozplakala: "Ty neřáde. Tys mi ublížil."
"Vzdáš se tedy?" otázal se on.
"No tak teda jo. Budu ti pomáhat v udržení tvého postavení tady v kuchyni. Jsou tu jistí rebelové, kteří by tě o něj chtěli připravit. Třeba gumoví medvídci by proti tobě šli v první linii."
"Ty jsi neuvěřitelný řiťolezec, Solničko." zasmál se a ránu jí obvázal měsíčním obinadlem. Tvou nabídku přijímám. Pohlídej mi mamuta. Já ještě dobudu střechu. Protože být na střeše, znamená vládnout celému domu.

Chcete i vy mít svoje drabble na přání? Napište SEM

1. drabble na prání: Konec?

3. února 2017 v 20:56 | Raja Luthriela |  Drabble
Tedy spíš Tripple drabble.
Ano, konečně to tu je. Když jsem tenkrát napsala, že miluju výzvy, ani ve snu mě nenapadlo, jak ty výzvy můžou být těžké. Tolik postav. Tolik slov, které musím použít. A to všechno vměstnat do tak krátkého úryvečku. Asi budu muset vytvořit nějaké kvóty, no to, co ci ode mě čtenáři můžou přát. :-) Je to tak očesané. Mělo by to i potenciál, kdybych mohla těch slov použít asopň 900. Je zázrak, že se mi podařilo vytvořit něco, co by dávalo aspoň trochu smysl a mělo to nějakou pointu. Úryvečky prostě nejsou můj šálek čaje. Musím se to prostě ještě naučit.
Kaaždopádně doufám, že Niana předem nezhrozí, co jsem ji napsala za patlaninu. :-)


Název: Konec?
Počet slov: 300
Slova: nemůžu, smrt, deprese, úsvit, zataženo, láska, přátelství
Postavy: Sayma, Tobin, Noah, Lili, Maybe
Žánr: Tripple drabble, smutné

"To nemůžu zvládnout," plakala Saima. Byla odpolední přestávka a tak se svými dvěma kamarády seděla v prázdné učebně. "On je pryč. Mou jedinou lásku si vzala smrt."
Lili ji vzala kolem ramen: "Ale Saimo, vím, že je to smutné. I my jsme měli Carla rádi. Ale musíme všichni jít dál."
"Nemůžeš se přece utápět v depresi a zanedbávat všechno ostatní. Ani naše přátelství. Chápeme, že chceš být teď sama, ale kdybys cokoli potřebovala, tak se na nás obrať."
"Nech mě, Noahu, já nepotřebuju pomoc. Já chci taky umřít."
"Takhle přece nemluv," zvolala pohoršeně Lili
"Dejte mi pokoj. Oba!" Obrátila k oknu. Venku bylo zataženo, a co nevidět začne pršet.
Do třídy najednou vtrhli Maybe a Tobin.
"No ne," usmála se Maybe. "Koho tu máme? Ubrečenou Saimu, tlustoprdku Lili a - toho divného. Jsi snad teplej, že kamarádíš s holkama?"
Tobin se zmateně zadíval na ty tři a pak na Maybe: "Hele, nepřeháníš to trochu?"
"Však si tihle ňoumové zaslouží zvednout mandle. Chtěli jsme mít rande a tihle jen zaclání."
"Tak půjdeme jinam. Nebuď tak nabručená. Třeba i venku v křoví je místo. Sice je tam zima, ale nás přece hřeje láska, ne?"
"Prosím tě, drž hubu," zavrčela Maybe a ruku zaťala v pěst. "Mám těch vtipů po krk. Už mě to nebaví. Potřebuju pořádného kluka a ne šaška."
Noah, Lili i Saima sledovali celou scénu.
"Tak to asi budeme muset skončit," pokrčil Tobin rameny. Ani šašek se nenechá pořád urážet.
"Trhni si!" zvolala Maybe a zabouchla za sebou dveře.
"Omlouvám se za ni. Nikdy si neviděla do pusy," povzdychl si Tobin.
"To nic," uklidňovala ho Lili. "Hlavně, že ses jí zbavil."
"Chová se hrozně. Je mi líto, co se stalo Carlovi, Saimo."
Saima se po mnoha měsících znovu pousmála. "Děkuji."
Noah si oddychl: "Myslím, že jsem právě zahlédl úsvit nových nadějí.