Také můžete navštívit můj druhý blog


Leden 2017

Píšu drabble na přání

26. ledna 2017 v 21:13 | Raja Luthriela |  Oznámení
Vážení čtenáři. Už před časem jsem se rozhodla vám tu zavést nějakou kratochvíli, aby to tu nebylo tak pusté, až mě přepadne krize a já nebudu schopná psát delší věci. Ale až teď na to přišla ta správná době.
O čem je řeč? Jak už název napovídá, chci psát drabble a témata si budete určovat vy. Tento literární útvar určitě znáte. Je to takový krátký úryvek o určitém počtu slov.
A co k tomu, abych vás vyslyšela? Níže jsem sepsala pár bodů. Můžete je vyplnit všechny, nebo jen některé, ale klidně je i nechat všechny prázdné.

  • Název
  • Jména postav
  • Povahy postav
  • Lokalita, kde se příběh odehrává
  • Prostředí (Tady si můžete určit úplně cokoliv. Nějaký originální námět, něco z historie fanfikci, něco na téma mých již vzniklých povídek či cosi úplně jiného. Stačí zapojit fantazii. Miluju výzvy. Jen nikdy, ale opravdu nikdy nechci psát něco ve stylu "Padesát odstínů šedi". :-D)
  • Ladění příběhu (Veselé, smutné, neutrální)
  • Počet slov (100, 200, 300)
  • Slova, co se v příběhu mají vyskytnout

1. kapitola - Babiččin šílený nápad

23. ledna 2017 v 22:57 | Raja Luthriela |  Potomci Bellatrix Lestrangeové - 1. díl
Po dlouhé době, co se tu objevil prolog k mé HP fanfikci je tu konečné první kapitola. To víte. Trvalo to dlouho. Chtěla jsem si dát záležet. Aby to bylo něco dobrého. Že nesmím zklamat své čtenáře něčím průměrným. A i přesto mi něco na téhle kapitole trochu vadí. Prostě mi to přijde málo velkolepé. Jestli vás napadá, co zlepšit, klidně napište.


Samota, bouře, moře

8. ledna 2017 v 20:45 | Raja Luthriela |  Jednorázovky

Samota, bouře, moře

Povídka do soutěže na blogu dark-horror-stories.blog.cz
Hlasujte pro mě prosím ZDE

Po nebi rychle plují černé mraky a ty dál sedíš na svém chatrném člunu uprostřed moře. Jsi starý a zkušený kapitán a víš, že to nevěstí nic dobrého. Podle svého kompasu víš, že nejbližší pevnina je stovky mil daleko. Přichází bouře. A podle toho prudkého západního větru velice silná. Jo, kdyby ses jen tenkrát nedal na pirátství. Vždyť jsi byl dobrým španělským stavitelem lodí. Získal sis přízeň samotného krále. Tak proč to náhle pominutí smyslů? Touha po dobrodružství? Touha po poznání cizích krajů? Proč ale pod černou vlajkou se zkříženými hnáty? Chtěl jsi snad úplnou svobodu? Proč za cenu těch nevinných námořníků cizích obchodních lodí, co jste s tou svou bandou opileckých barbarů potopili?
Ano, najal sis zlotřilou a bezcharakterní posádku, která tě ovšem zradila. Když na tvé lodi vypukla ta vzpoura a tebe zavřeli do podpalubní cely, neztratil jsi však naděje. Tu svojí kocábku jsi navrhoval sám a myslel jsi i na tajný únik z vězení, kdybys tam byl náhodou zavřený ty sám. Vždycky jsi myslel na všechno. Tak jako ostatně vždy.
A tak v noci, když všichni spali, jsi vysunul pár tyčí z mříží. Nezvládl by to jen tak někdo. Na to je grif. Pak jsi spustil malou loďku na vodu a plul co nejdál od těch křiváků. Tenkrát se ti zdálo, že jsi zvítězil, nad krušným osudem. Vždycky jsi spoléhal na svou chytrost a obratnost. Nyní se však obloha zatáhla, začíná poprchávat a ty se zmítáš na nepokojných vlnách otevřeného oceánu docela sám.
Samota je vlastně docela dobrá. Když člověk potřebuje přemýšlet. Jen pozorovat obzor a dumat nad životem, smrtí a jinými světy. A ty rád přemýšlíš. Ale teď už ne. Asi ses tentokrát přepočítal.
Další poryv větru zacloumal s tvým člunem. Jen tak tak, že ses zachytil okraje a nevypadl ven. To už ses docela vyděsil. Náhle se zablesklo a ozval se hrom, až jsi nadskočil. Vzedmula se obrovská vlna a přelila se přes tebe a tvou loďku. Ta se převrhla a ty najednou jen šlapeš vodu. Kde je ten člun? Tamhle opodál ho vidíš. Nebo aspoň to, co z něj zbylo. Plaveš co nejrychleji za ním, ale vlny jsou neúprosné.
Když už jsi byl tak blízko, sotva metr, vdechnul jsi vodu. Rozkašlal ses, ztratil jsi koncentraci a potopil ses. Zpanikařil jsi. Snažil ses dostat nad hladinu, ale už jsi neměl pojem o tom, kde je nahoře a kde dole. Tak jsi plul ke dnu. Mozek ti vypovídal službu díky nedostatku kyslíku a tys ztratil vědomí…
Jo, kdybys tenkrát neuprchl ze své lodi, mohl ses dožít minimálně zítřejšího rána. A třeba by tě pak ani nehodili žralokům, jak ti slibovali. Tvá loď byla stavěná na to, aby odolala i silnějším vichřicím a vlnobití. Ale takhle jsi sám zahynul bez přátel a nikdo se to nedozví. Nikdo tě nebude oplakávat. Snad jen tvůj syn, co byl taky na té lodi a jistě by tě zachránil i před zlobou tvé posádky. Tebe rádi neměli, ale jeho ano. Kdyby se za tebe byl přimluvil…

Sám ses však nyní utopil a je to jen tvá vina. Ale byl to tvůj osud. S tím už nic nenaděláš. Tak tedy sbohem, statečný piráte.