Také můžete navštívit můj druhý blog


Delirium nepřišlo

26. prosince 2016 v 15:44 | Raja Luthriela |  Jednorázovky
Jak asi zatím nevíte, likviduju svůj starý hlavní blog, Abych se přestěhovala na jiný. A tak sem z něj dám nějaké povídky, které povařuju za povedenější. Tahle je z podzimi 2012 z období metanolové kauzy. A je specifivká tím, že je psaná ve druhé osobě. Protože většinou se píše v první a nebo ve třetí. A učitejka nám tenkrát řekla, že to ve druhé nejde. Vzniklo to tedy jakoby na truc. A nevím, proč mi nějaký blázen tenkrát řekl, že je to dlouhé. Má to jen 628 slov. :-)

Ležíš na dřevěné staré lavičce a v ruce třímáš dnes už třetí vypitou láhev jakési levné vodky. Své tmavě hnědé už dávno krví podlité oči máš právě zavřené. Vlastně ale nic nevnímáš. Ani hvězdnatou oblohu, ani vlahý vánek. Víš vůbec, že je už večer? I ta černá toulavá kočka, která ti vyskočila na hlavu a pak utekla pryč, tě nechala chladným. Spíš tvrdým opileckým spánkem a hlasitě chrápeš. Jsi zpitý do němoty. Zase. Pro tebe to není nic nového, viď. Nejprve se ti tohle stávalo jen jednou dvakrát do roka. Každý čas od času něco slaví, přežene to s chlastem a skončí v parku nebo ve strouze a probudí se až ráno, že jo? Narozeniny, svátky a oslavy nového roku. Nikdy jsi nevěděl, kdy máš dost. A přitom jsi tak vzdělaný člověk, měls dobrou práci, hodnou manželku, dvě zdravé děti a dobré přátele. Prostě všechno, co si může muž ve středních letech přát. A přesto sis toho nevážil, ty nevděčníku.
Jen kdyby nebylo té nešťastné Markéty. To je ta tvoje milenka, že ano? Ta nafrněná fiflena, co tě přivedla na mizinu. Svedla tě, omotala si tě okolo prstu, vyluxovala tvoje konto a jednoho krásného rána práskla do bot. To neměla dělat, co? Dostal ses na mizinu. Až na úplné společenské dno. Žena i děti se ti odstěhovaly k babičce a tys zůstal sám. Tehdy jsi začal pít ve velkém. Nechodil jsi už skoro do zaměstnání střízlivý, a tak jsi o něj přišel. Vyhodili tě, protože opilce, zkrachovalé existence a vlastně i ničemy tam nepotřebují.
Jedna velká životní rána stíhá druhou. Z tvé podpory, vyplácené na pracovním úřadě jsi utáhnul sotva elektřinu a plyn, natož, abys to zvládl s tím svým alkoholem. Brzy na tebe byla uvalena exekuce a tys pomalu neměl ani co do huby. Ale s vodkou, slivovicí, rumem nebo třeba i s tím pitomým pivem nebo vínem jsi všechno snášel lépe. A když jsi přišel i o střechu nad hlavou, tak ses těm exekutorům vysmál. Ano, byl to neveselý zoufalý smích, ale na pláč jsi neměl sílu. Na ten už ne. Toho sis užil dost, když jsi byl ještě trochu normální.
Nyní jsi již ztratil veškerou soudnost. Občas jsi v noci vykradl nějaký ten stánek s alkoholem, protože peníze jsi už neměl a přes den jsi pil někde v ústraní. Měl jsi ještě dost rozumu na to, aby ses ve svém stavu moc neukazoval před svými známými, které bys náhodně mohl potkat. Možná ses ale neměl tak schovávat. Byli by ti možná pomohli. Jenže ty jsi zbaběle zalezl do úzkých temných uliček a na všechny ses vykašlal.
***
Cha, a už máš delirium tremens. Nejtěžší a zároveň poslední stádium alkoholismu. Muselo to tak skončit? Vážně muselo? Co říkáš? Vlastně ty mlčíš a spíš. Ale co po probuzení? Začneš se třást, budeš mít vidiny. Možná budeš zvracet a možná že ti konečně selže srdce nebo játra. Nemá tě kdo litovat. Jsi bez přátel. Nadobro opuštěn. Nikdo, opravdu nikdo už o tobě nic neví. Kdo by se taky zajímal o takového vyvrhela, jako jsi ty? Nikdo už se tě neptá, proč piješ. Každý tě vidí jako trosku bez minulosti. Jsi v háji, kamaráde.
"Hej, vstávej, chlape. Je zima. Nastydneš. Každou chvíli začne sněžit," volal vedle tebe kdosi a začal tě popleskávat po tvářích. Pootevřel jsi oči a mlhavě jsi spatřil obrys asi třicetiletého muže. Pravděpodobně bezdomovce, jako jsi ty. Jen určitě tak nechlastá. Ještě ne.
"Co? Nech mě, ty zjeve. Kurník šopa. Já nevidím." křičíš na všechny strany. Vlastně vidíš jen sotva znatelné šmouhy v temnotě. Je to dost podezřelé na to aby to mohla bít obyčejná halucinace, nemyslíš? Zas jeden, co naletěl. Metanol, pamatuješ? Měl jsi vědět, že teď je to svinstvo sehnatelné na každém rohu. Já jsem smrt a ty ses právě dostal do mých spárů.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Nemessis Nemessis | Web | 1. ledna 2017 v 23:32 | Reagovat

překrásné :)

2 C.V.OK. C.V.OK. | E-mail | Web | 9. ledna 2017 v 21:58 | Reagovat

Týýýý brďo. Tak to bolo... Kruté. Ten druhý pád tomu dodal TAK špecifický šmrnc! Neviem, či som sa niekedy s takým rozprávaním stretla. Fuj. Až ma z toho mrazí. Naozaj. Mám z toho taký tan hlúpy pocit v žalúdku -ako keby sa niečo stalo. Vždy som tvrdila že máš krásne opisy, že sa mi páči ako podávaš sytuáciu a že to je všetko TAk reálne! Ale toto je ešte o úroveň vyšie ako kedykoľvek predtým. Masterpice! Neskúšala si to posielať do nejakej súťaže? Myslím, že by sa to ujalo. Hlavne tá gradácia na konci. Keď si čitateľ uvedomí, že to rozpráva smrť. Fuha. Tak ja ti ďakujem veľmi pekne, mala som v pláne dnes v noci napísať pár ridkov do kroniky ale zadupala si moje sebavedomie do zeme. :( Môžem sa ísť zahrabať. Proste... Geniálne. *číta so do tretice*

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama