Také můžete navštívit můj druhý blog


Na hranici smrti - prolog

4. listopadu 2016 v 23:07 | Raja Luthriela |  Na hranici smrti
Tak tady to máte. Povídku, kterou mám vlastně nedopsanou na svém hlavním blogu a kterou jsem se rozhodla zrekonstruovat, vylepšit, prodloužit, dokončit a hlavně dát sem.
Převážná většina toho je psáno očima šíleného, sprostého, umíněného a ohavného invizitora, takže se nelekejte občasného vulgarismu v následujících kapitolách, směsice spisovné a nespisovné mluvy, neotřelých slovních obratů a nelogických a někdy až ztřeštěných pohnutek hlavního "hrdiny".



Z Eduardových zápisků

Jsem Eduard Knotek a přebývám na téhle vesnici už řadu let. Prožil jsem mnoho pěkného i nepěkného. Ba dokonce i tajemného, strašidelného i dojemného. Já jsem měl vůbec velmi pohnutý život. A zvláště jeden silný zážitek mi opravdu utkvěl v mé již vytrácející se paměti. Vlastně ani nevím, odkud začít. Asi tím, že jsem nikdy nebyl úplně normální člověk. Prakticky od narození jsem vídával nehmotné bytosti různého charakteru. Duchy, anděly, démony a různé jiskřičky i tmavé mlhy. A vůbec jsem byl na mnohé věci citlivější, než mnozí jiní lidé.
Nikdo o tom nevěděl. Jen moje matka. Bylo mi devět, když zemřela. Svého otce jsem nikdy nepoznal. A ujal se mě tenkrát nový mladý kněz Adam Lorenc. Takový docela i bezcharakterní, vychytralý, jízlivý, nepřejícný a vzteklý člověk, který si ovšem o sobě moc myslel. V jádru však celkem neškodný. Jediná věc, kterou zvládal opravdu dobře, byla schopnost za každou cenu udržet tajemství. On věděl o mých schopnostech. A taky jich uměl využít, když jsem mu pak asistoval při jeho pokusech o vymýtání ďáblů. Celá léta mě chránil před jistými nejmenovanými úřady, které se o mě a o moje čarodějnictví zajímaly. Pak jsme se rozhádali, postavil jsem si chajdu na druhé konci vsi a už jsme spolu nikdy nepromluvili.
Vlastně jsem byl exorcista amatér a ještě k tomu všemu tak trochu nekromant, když jsem za drobný poplateček, vyvolával duchy, protože vždycky se našel nějaký nespokojenec, který se nemohl smířit s tím, že jejich blízcí už nežijí mezi námi. A někdo ještě dokonce od nich chtěl vědět svojí budoucnost. Občas to ale skončilo vážným neštěstím, a tak jsem toho nechal. Člověk nikdy neví, co ještě s vyvolaným duchem projde ještě z onoho světa.
Ale dost už o mně. Tohle přece nemá být vyprávění o mém životě. Týká se ho jen málo, i když i já v něm hraju zásadní roli. Tak tedy začnu se sepisováním události, kvůli které jsem kupoval pergamen a která začíná jak jinak, než smrtí.
Takže bylo nebylo...
Za sedmero ulicemi a sedmero lípami žil a po velmi těžké mrtvici i zemřel jistý starý inkvizitor jménem Richard Hagenhof. Muž toliko nectný, odpudivý, nelaskavý a skrz na skrz zlý. Jeho lakota neznala mezí a jeho hněv a sprostá mluva byly známé široko daleko. U všech prostých lidí budil hrůzu a šlechta si taky dávala setsakramentský pozor, aby se s ním nepustila kvůli nějaké maličkosti do křížku. Tím spíš, když měl takovou moc, jakou mu propůjčovala jeho pozice. Na stíhání heretiků a domnělých vyznavačů temných sil měl zvláštní povolení přímo od papeže. A také toho dokázal patřičně zneužívat.
A navíc popudit ho, nebylo vůbec obtížné. Staly se i případy, kdy nešťastný sedlák skončil na hranici i s celou rodinou jen kvůli tomu, že měl nade dveřmi pověšený věneček z květin. Protože rostliny, ba i třeba jen okrasné v květináčích a truhlících, si on dával do spojitosti s pohanskými rituály a nezřízeným sexuálním chtíčem. Vlastně uznával jen zelí v kombinaci s masem a knedlíkem, pálenky z ovoce a možná ještě obilí. Všechno ostatní, co kdy vzešlo ze země, podle něj stvořil Ďábel. Navíc, kdo by pohrdl tak krásným pozemkem? Nechat si nějaký statek přestavět na nóbl dům není zase tak těžké. Peníze jsou, ne?
Jindy zase osobně zmlátil svého sluhu, který mu přinesl studený řízek. Jednou dokonce poslal na mučidla svého vlastního bratra, protože ten mu vytkl jeho obžerství, opilství a nezřízené šílenství.
Po kraji obcházel strach. Mnozí, když ho z dálky viděli, se před ním schovávali, aby si neusmyslel, že je přistihl při nějaké snadno napadnutelné činnosti. Byly to prostě nelehké a strastiplné časy.
I na mě si chtěl troufnout. Přece jen jsem byl pro něj tučné sousto. Majetku jsem mnoho neměl. Jak říkám, měl jsem jenom tu chatrč o jedné obytné místnosti a přilehlém záhonku s cibulí, kterou jsem příležitostně prodával. Ale mohl mě ztrestat jako exemplární případ. Mohl o mně všude vyprávět po okolí, jaký jsem netvor a že v tomto kraji škodím schválně. Že snad kvůli mně i krávy přestaly dojit a že já způsobil to krupobití, co potlouklo všechna jablka, a tak z nich nakonec nic nebylo. Ale v tom jsem nevinně. A taky to dělat. Úplně mi tím zkazil na vesnici pověst a skoro nikdo se se mnou pak nebavil.
Vím, že by mě nechal mučit a pak upálit. A možná i právem. Ale jak říkám, už nestihl.
Nakonec si všichni ulevili, že se ho zbavili. Ale jen částečně, protože teprve tehdy se udál náš příběh...


 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 C.V.OK. C.V.OK. | E-mail | Web | 26. listopadu 2016 v 14:32 | Reagovat

Dostala si ma do siete už len tou zmienkou o "šialenom, sprostom, umínenom a ohavnom invizitorovi". Podľa tvojho úvodného opisku je to presne chlap me gusta! Takže sa pohodlne usadím a... :D

*o pár sekúnd neskôr: ehm hem. prosím. prosím prosím prosím. hovoríš, že ten príbeh trošku reedituješ však? tak prečo si nezmazala tú vetu že je starý? veľmi veľmi starý? to je tak hlúpo podaná veta... že to bola priam ľadová sprcha všetkým mojim tajným očakávaniam.  - v zmysle že vzhľadom na dokonalý štýl písania v poviedke OSiřelá som práve týmto trápnym niečim dostala ranu do podbrušku. no ták. bud to zmaž - v kontexte to nebude chýbať, čitateľovi to dôjde aj samému, alebot o proísm ejako zaobaľ. PROSIM! :D*

Heh. Tak ten zvyšok už sa ti podobá viac. :) Stále mám pocit že to je jemne jednoduchšie napísané, ale je to veľmi dobré. A vtipné. Vraj: "Vlastně uznával jen zelí v kombinaci s masem a knedlíkem, pálenky z ovoce a možná ještě obilí. " Vieš ako zdvihnúť náladu xD Tak toľko k úvodu, ja sa idem vrhnúť na pokračvanie :)

2 Raja Luthriela Raja Luthriela | Web | 26. listopadu 2016 v 15:57 | Reagovat

[1]: Prolog tvoří vlastně Eduardovy zápisky, kdy už je starý, ale vzpomíná tím na mládí a hlavně na to, jak se setkal jak se ke konci setkal s duchem toho inkvizitora Richarda. Zbytek je psaný Richardovým pohledem. Epilog bude zase z pohledu Eduarda.
Máš pravdu, na začátek se znovu podívám a přepracuju. Stejně mám pocit, že se tam příliš opakuje slovo "byl".

3 ┼Raven Sammael Renkse┼ ┼Raven Sammael Renkse┼ | Web | 9. prosince 2016 v 13:59 | Reagovat

To vypadá hodně zajímavě. Dobrá myšlenka. Jdu číst dál.

4 Vera Vera | Web | 25. ledna 2017 v 13:51 | Reagovat

[2]:  Neopakuje, při psaní v první osobě a ještě k tomu, aby to mělo formu zápisků (kde se mezi námi obyčejný člověk moc nekouká na to kolikrát které slovo použije), se tomu snad ani pořádně vyhnout nejde a kdyby to bylo až moc časté a do očí bijící, určitě bych ti dala vědět :D (teď i v budoucnu, protože mám pocit, že se na tvém blogu přece jen nějakou chvíli zdržím a na opakování slov v příbězích autora vždycky upozorním :D)
Uhmm, konec výkecu, přesouvám se k další části :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama