Také můžete navštívit můj druhý blog


Generální úřad pro tmu - 1. část

6. března 2017 v 21:33 | Raja Luthriela |  Generální úřad pro tmu
Onehdá jsem při zkoumání kapely "Umbrtka" nalezla píseň "Generální úřad pro tmu". Tehdy jsem však ještě netušila, že na její motivy vynaleznu povídku. Už jsme někdy psali fanfikci na industriální black metal? Neskutečně mě to baví. Je to taková fantas magorie. Plná symboliky. Moje kravina, za kterou si jistě zasloužím kamenovat, rozkrývá běžný pracovní den bezejmenného zaměstnance a čtenářovo průvodce po budově. A vlastně nebýt "Metra 2033" a některých antilologických zážitků z práce, které jsem pozměnila a hodně zveličila, ani by ten nápad nevznikl. Plus ještě nějaký ten vliv Orwellova díla "1984" a konspiračních teorií. Nakonec docela poučné dílo.

 

2. drabble na prání: Hádka o kuchyň

18. února 2017 v 20:45 | Raja Luthriela |  Drabble
Tak, a je to. Vera si ode mě objednala drabble na přání a musím přiznat, že jsem hodne dlouho váhala, co napsat, aby to odpovídalo zadání. Také jsem si musela nastudovat, kdo že to ten Darth Vader vlastně je. Akorát mi no nepřijde moc komediální. Já nevím, jak vy, ale já se nesměju.

Název: Hádka o kuchyň
Počet: slov: 300
Slova: Řiťolezec, 48, být na střeše, měsíční obinadlo
Postavy: Solnička, Postavička Darh Vadera, Mamut.
Žánr: Tripple drabble, veselé

Po tom výbuchu atomovky už nic nebylo jako dřív. Solnička se vždycky těšila, jak přijde nějaký člověk a posolí s ní jídlo. Ale co teď? Už jí ta samota pomalu začínala lézt na mozek. Zrovna měla záchvat zuřivosti, při němž srážela ze stolu všech čtyřicet osm vidliček, které při pádu na zem hlasitě volaly o pomoc, když se ozval ode dveří hluboký hlas: "Jsem Darth Vader, temný pán ze Sithu a přišel jsem si podmanit tuto kuchyni."
Solnička se podívala po směru zvuku a spatřila asi dvacet centimetrů vysokou hračku, která se probouranou dírou ve zdi na opravdovém živém velkém mamutovi pomalu blížila k ní a pak vyskočila na k ní.
"Co tu chceš, sakra? To je moje kuchyň, a zbavím se každého, kdo usiluje o mou vládu!" řvala Solnička a chtěla ho shodit také. Trochu se však přepočítala, protože Darth Vader jen mávnul rukou a ona se vznesla do vzduchu.
"Veškerý odpor je zbytečný, maličká. Já jsem neporazitelný."
"Ty? To skutečný Darth Vader je mocný a neporazitelný. Kdybys neměl s sebou toho mamuta, nejsi nic. Ve jménu Dáleků vyhladit, vyhladit, vyhladit!" ječela.
Mamut se jejího řevu lekl a dlouhým chobotem srazil poličku s talířky. Máchal s ním sem a tam. Dart Vader jen tak tak uskočil. Přitom nechal spadnout Solničku zpátky na stůl. Té ale při pádu napraskl bok.
Žalostně se rozplakala: "Ty neřáde. Tys mi ublížil."
"Vzdáš se tedy?" otázal se on.
"No tak teda jo. Budu ti pomáhat v udržení tvého postavení tady v kuchyni. Jsou tu jistí rebelové, kteří by tě o něj chtěli připravit. Třeba gumoví medvídci by proti tobě šli v první linii."
"Ty jsi neuvěřitelný řiťolezec, Solničko." zasmál se a ránu jí obvázal měsíčním obinadlem. Tvou nabídku přijímám. Pohlídej mi mamuta. Já ještě dobudu střechu. Protože být na střeše, znamená vládnout celému domu.

Chcete i vy mít svoje drabble na přání? Napište SEM

1. drabble na prání: Konec?

3. února 2017 v 20:56 | Raja Luthriela |  Drabble
Tedy spíš Tripple drabble.
Ano, konečně to tu je. Když jsem tenkrát napsala, že miluju výzvy, ani ve snu mě nenapadlo, jak ty výzvy můžou být těžké. Tolik postav. Tolik slov, které musím použít. A to všechno vměstnat do tak krátkého úryvečku. Asi budu muset vytvořit nějaké kvóty, no to, co ci ode mě čtenáři můžou přát. :-) Je to tak očesané. Mělo by to i potenciál, kdybych mohla těch slov použít asopň 900. Je zázrak, že se mi podařilo vytvořit něco, co by dávalo aspoň trochu smysl a mělo to nějakou pointu. Úryvečky prostě nejsou můj šálek čaje. Musím se to prostě ještě naučit.
Kaaždopádně doufám, že Niana předem nezhrozí, co jsem ji napsala za patlaninu. :-)


Název: Konec?
Počet slov: 300
Slova: nemůžu, smrt, deprese, úsvit, zataženo, láska, přátelství
Postavy: Sayma, Tobin, Noah, Lili, Maybe
Žánr: Tripple drabble, smutné

"To nemůžu zvládnout," plakala Saima. Byla odpolední přestávka a tak se svými dvěma kamarády seděla v prázdné učebně. "On je pryč. Mou jedinou lásku si vzala smrt."
Lili ji vzala kolem ramen: "Ale Saimo, vím, že je to smutné. I my jsme měli Carla rádi. Ale musíme všichni jít dál."
"Nemůžeš se přece utápět v depresi a zanedbávat všechno ostatní. Ani naše přátelství. Chápeme, že chceš být teď sama, ale kdybys cokoli potřebovala, tak se na nás obrať."
"Nech mě, Noahu, já nepotřebuju pomoc. Já chci taky umřít."
"Takhle přece nemluv," zvolala pohoršeně Lili
"Dejte mi pokoj. Oba!" Obrátila k oknu. Venku bylo zataženo, a co nevidět začne pršet.
Do třídy najednou vtrhli Maybe a Tobin.
"No ne," usmála se Maybe. "Koho tu máme? Ubrečenou Saimu, tlustoprdku Lili a - toho divného. Jsi snad teplej, že kamarádíš s holkama?"
Tobin se zmateně zadíval na ty tři a pak na Maybe: "Hele, nepřeháníš to trochu?"
"Však si tihle ňoumové zaslouží zvednout mandle. Chtěli jsme mít rande a tihle jen zaclání."
"Tak půjdeme jinam. Nebuď tak nabručená. Třeba i venku v křoví je místo. Sice je tam zima, ale nás přece hřeje láska, ne?"
"Prosím tě, drž hubu," zavrčela Maybe a ruku zaťala v pěst. "Mám těch vtipů po krk. Už mě to nebaví. Potřebuju pořádného kluka a ne šaška."
Noah, Lili i Saima sledovali celou scénu.
"Tak to asi budeme muset skončit," pokrčil Tobin rameny. Ani šašek se nenechá pořád urážet.
"Trhni si!" zvolala Maybe a zabouchla za sebou dveře.
"Omlouvám se za ni. Nikdy si neviděla do pusy," povzdychl si Tobin.
"To nic," uklidňovala ho Lili. "Hlavně, že ses jí zbavil."
"Chová se hrozně. Je mi líto, co se stalo Carlovi, Saimo."
Saima se po mnoha měsících znovu pousmála. "Děkuji."
Noah si oddychl: "Myslím, že jsem právě zahlédl úsvit nových nadějí.
 


Píšu drabble na přání

26. ledna 2017 v 21:13 | Raja Luthriela |  Oznámení
Vážení čtenáři. Už před časem jsem se rozhodla vám tu zavést nějakou kratochvíli, aby to tu nebylo tak pusté, až mě přepadne krize a já nebudu schopná psát delší věci. Ale až teď na to přišla ta správná době.
O čem je řeč? Jak už název napovídá, chci psát drabble a témata si budete určovat vy. Tento literární útvar určitě znáte. Je to takový krátký úryvek o určitém počtu slov.
A co k tomu, abych vás vyslyšela? Níže jsem sepsala pár bodů. Můžete je vyplnit všechny, nebo jen některé, ale klidně je i nechat všechny prázdné.

  • Název
  • Jména postav
  • Povahy postav
  • Lokalita, kde se příběh odehrává
  • Prostředí (Tady si můžete určit úplně cokoliv. Nějaký originální námět, něco z historie fanfikci, něco na téma mých již vzniklých povídek či cosi úplně jiného. Stačí zapojit fantazii. Miluju výzvy. Jen nikdy, ale opravdu nikdy nechci psát něco ve stylu "Padesát odstínů šedi". :-D)
  • Ladění příběhu (Veselé, smutné, neutrální)
  • Počet slov (100, 200, 300)
  • Slova, co se v příběhu mají vyskytnout

1. kapitola - Babiččin šílený nápad

23. ledna 2017 v 22:57 | Raja Luthriela |  Potomci Bellatrix Lestrangeové - 1. díl
Po dlouhé době, co se tu objevil prolog k mé HP fanfikci je tu konečné první kapitola. To víte. Trvalo to dlouho. Chtěla jsem si dát záležet. Aby to bylo něco dobrého. Že nesmím zklamat své čtenáře něčím průměrným. A i přesto mi něco na téhle kapitole trochu vadí. Prostě mi to přijde málo velkolepé. Jestli vás napadá, co zlepšit, klidně napište.


Samota, bouře, moře

8. ledna 2017 v 20:45 | Raja Luthriela |  Jednorázovky

Samota, bouře, moře

Povídka do soutěže na blogu dark-horror-stories.blog.cz
Hlasujte pro mě prosím ZDE

Po nebi rychle plují černé mraky a ty dál sedíš na svém chatrném člunu uprostřed moře. Jsi starý a zkušený kapitán a víš, že to nevěstí nic dobrého. Podle svého kompasu víš, že nejbližší pevnina je stovky mil daleko. Přichází bouře. A podle toho prudkého západního větru velice silná. Jo, kdyby ses jen tenkrát nedal na pirátství. Vždyť jsi byl dobrým španělským stavitelem lodí. Získal sis přízeň samotného krále. Tak proč to náhle pominutí smyslů? Touha po dobrodružství? Touha po poznání cizích krajů? Proč ale pod černou vlajkou se zkříženými hnáty? Chtěl jsi snad úplnou svobodu? Proč za cenu těch nevinných námořníků cizích obchodních lodí, co jste s tou svou bandou opileckých barbarů potopili?
Ano, najal sis zlotřilou a bezcharakterní posádku, která tě ovšem zradila. Když na tvé lodi vypukla ta vzpoura a tebe zavřeli do podpalubní cely, neztratil jsi však naděje. Tu svojí kocábku jsi navrhoval sám a myslel jsi i na tajný únik z vězení, kdybys tam byl náhodou zavřený ty sám. Vždycky jsi myslel na všechno. Tak jako ostatně vždy.
A tak v noci, když všichni spali, jsi vysunul pár tyčí z mříží. Nezvládl by to jen tak někdo. Na to je grif. Pak jsi spustil malou loďku na vodu a plul co nejdál od těch křiváků. Tenkrát se ti zdálo, že jsi zvítězil, nad krušným osudem. Vždycky jsi spoléhal na svou chytrost a obratnost. Nyní se však obloha zatáhla, začíná poprchávat a ty se zmítáš na nepokojných vlnách otevřeného oceánu docela sám.
Samota je vlastně docela dobrá. Když člověk potřebuje přemýšlet. Jen pozorovat obzor a dumat nad životem, smrtí a jinými světy. A ty rád přemýšlíš. Ale teď už ne. Asi ses tentokrát přepočítal.
Další poryv větru zacloumal s tvým člunem. Jen tak tak, že ses zachytil okraje a nevypadl ven. To už ses docela vyděsil. Náhle se zablesklo a ozval se hrom, až jsi nadskočil. Vzedmula se obrovská vlna a přelila se přes tebe a tvou loďku. Ta se převrhla a ty najednou jen šlapeš vodu. Kde je ten člun? Tamhle opodál ho vidíš. Nebo aspoň to, co z něj zbylo. Plaveš co nejrychleji za ním, ale vlny jsou neúprosné.
Když už jsi byl tak blízko, sotva metr, vdechnul jsi vodu. Rozkašlal ses, ztratil jsi koncentraci a potopil ses. Zpanikařil jsi. Snažil ses dostat nad hladinu, ale už jsi neměl pojem o tom, kde je nahoře a kde dole. Tak jsi plul ke dnu. Mozek ti vypovídal službu díky nedostatku kyslíku a tys ztratil vědomí…
Jo, kdybys tenkrát neuprchl ze své lodi, mohl ses dožít minimálně zítřejšího rána. A třeba by tě pak ani nehodili žralokům, jak ti slibovali. Tvá loď byla stavěná na to, aby odolala i silnějším vichřicím a vlnobití. Ale takhle jsi sám zahynul bez přátel a nikdo se to nedozví. Nikdo tě nebude oplakávat. Snad jen tvůj syn, co byl taky na té lodi a jistě by tě zachránil i před zlobou tvé posádky. Tebe rádi neměli, ale jeho ano. Kdyby se za tebe byl přimluvil…

Sám ses však nyní utopil a je to jen tvá vina. Ale byl to tvůj osud. S tím už nic nenaděláš. Tak tedy sbohem, statečný piráte.

PF 2017

31. prosince 2016 v 15:26 | Raja Luthriela |  Oznámení

Další články


Kam dál